|
V každém větším městě má k dispozici Denní i Noční Hlídka vlastní štáb. Tyto Hlídky v daném městě ve dne, v noci udržují rovnováhu a stíhají narušitele Velké Dohody, kterou musí všichni Jiní respektovat. Světlá Hlídka dohlíží na Temné a naopak. Ti, kdo nedodrží Dohodu, budou stíhání Hlídkou. Za hrubé porušení Dohody se zodpovídáte Inkvizici, která Vás následně postaví před soud.
Mág-věštec (světlý)
Mág-obrateň (světlý)
Čaroděj (světlý)
Vědma (temný)
Vlkodlak (temný)
Upír (temný)
Příklady:
Jmenuji se Honza, a chci hrát Světlou - mohu být Mág/Věštec Obrateň
Jmenuji se Jirka a chci hrát za Temnou - mohu být Mág, Vlkodlak nebo Upír
Jmenuji se Jana a chci hrát za Světlou - mohu být Čarodějka nebo Obrateň
atd.
Citace:
Jenže odpověď zase nenásledovala. Bylo znát, že i kdyby se Olga byla schopna dorozumívat telepaticky, v této chvíli se k ničemu takovému nechystala.
„Co budeme dělat? Musíme hledat to děvče. Mám ti poslat podobu?“
Nic. Jen jsem si povzdechl a mrštil po ptákovi kouskem své paměti.
„A já si myslel, že budeme mít kliku,“ zašeptal jsem s očima upřenýma na asfalt před námi. Právě jsme projeli Losím ostrovem, což je taky nepříjemné místo, protože právě tady konají své reje Temní. A ne vždy během těch svých bakchanálií respektují práva obyčejných lidí. Pět nocí v roce musíme vydržet všechno. Nebo přinejmenším skoro všechno.
„Chcete vizitku?“ a muž obratně zalovil v náprsní kapse saka. „V klidu si to rozmyslete…“
„Ale ne, děkuju. Já bohužel dělám v instituci, kde zaměstnanec výpověd dát nemůže.“
„Copak – v KGB?“ zachmuřil se.
„Nene, v něčem ještě tajnějším. Podstatně tajnějším – ale je to podobné.“
Kde je naše fronta, Antone?“
„Mezi lidmi,“ sklopil jsem zrak.
„A koho ochraňujeme?“
„Lidi.“
Oni tihle Temní jsou taky schopni lásky.
Je to válka, a válka je zločinná vždycky. Vždy a v každé epoše se v ní najde dostatek prostoru pro hrdinství a sebeobětování, ale také pro zradu, podlost a nože do zad. Jinak se totiž bojovat nedá. Jinak jste poraženi předem.
„Přece jsem ti řek, že jsem podepsal mlčenlivost. Mám si sundat košili, abyses moh podívat na cejch trestajícího ohně? Stačí maličko – a shořím i s tímhle křesílkem tak, že se ten popel vejde do krabičky vod cigaret. Takže se na mě nezlob, Antone, a netrap mě.“
"Protože takovej pořádnej Světlej budí úctu, to si teda přiznejme. A není důležitý, že je to náš oponent, že jeho cíle jsou nedosažitelný a metody práce nesmyslný – ale je to důstojnej protivník. Třeba jako Semjon nebo Anton z Noční hlídky…"
„Při Světlu i Tmě tě vyzývám…,“ zašeptaly znovu jeho rty.
A já se celá roztřásla.
Tohle jsem tedy nečekala. V žádným případě.
„Mimo Světlo a Tmu, jen ty a já, jeden proti jednomu, až do konce…“
Vyzval mě na souboj.
Je to starej zvyk, kterej se zrodil hned při vzniku Dohody mezi Světlýma a Temnýma. Zvyk, se kterým se skoro nepracuje. Protože vítěz se musí zpovídat před Inkvizicí. Protože souboj přichází ve chvíli, kdy pro konfrontaci nejsou žádný zákonný důvody, když se hlídky do záležitosti nesměj vměšovat, když nemluví rozum, ale emoce.
Ne, nenávist to nebyla, protože Světlý ani pořádně nenávidět neuměj.
|